Porod se ve většině západní společnosti odehrává obvykle v porodnicích, porodních domech nebo za asistence minimálně porodní asistentky, která je školeným zdravotníkem. V případě komplikací má kdo pomoci. Zajímá vás, jak to je s porody u původních společností, které jsou v poslední době předkládány jako vzor pro výchovu dětí?
Přece jen díky nim můžeme nyní skoro v každém obchodě, včetně toho našeho, zakoupit šátek na nošení dítěte, nosítko nebo vak. Díky poznatkům autorky a cestovatelky Jean Liedloffové, která napsala knihu Koncept kontinua, byl do naší západní společnosti opět "zavlečen" duch rodiny a rodinného života původních obyvatel. Inspirujeme se nejen v nošení dětí, ale také spaní ve společné posteli. Jak to je s porody žen, které žijí v divočině? Jak rodí těhotné, které žijí v pralesích, tisíce kilometrů od nejbližší nemocnice?
To vám přiblížím díky úžasné knize "Svět, který skončil včera" od Jareda Diamonda. Jared Diamond je nositelem Pulitzerovi ceny a kniha, která je u nás překladem originálu "The world until yeasterday", je skutečným skvostem.
Jared píše:
"Okolnosti porodu se mezi jednotlivými tradičními společenstvími liší. V nejjednodušším případě spočívá kulturní ideál v tom, že matka má porodit dítě zcela sama, bez cizí pomoci. Například u Kungů z jižních afrických pouští odejde žena, která se chystá porodit, několik stovek metrů od tábora a tam porodí. V praxi to bývá tak, hlavně u prvorodiček, že ji doprovází nějaká další žena, ale při následujícím porodu se očekává, že matka bude chtít ideálu dosáhnout a odebere se rodit sama. Ale i když to tak udělá, zůstává poblíž tábora, aby ostatní ženy uslyšely první pláč dítěte a mohly za ní přijít, pomohly jí přestřihnout pupeční šnůru a umýt novorozeně a přinést je zpátky do tábora."
Pirahové
K dalším etnikům, kde ženy rodí bez asistence ostatních, patří indiáni z Brazílie. Pirahové si na tomto ideálu velmi zakládají, což dokazuje i zážitek jazykovědce Steva Sheldona, který ve své knize popsal Daniel Everett:
"Steve Sheldon mi jednou vyprávěl o ženě, která samotná rodila na písčitém břehu řeky. Porod neprobíhal dobře, dítě bylo zřejmě v obrácené poloze. Žena velmi trpěla a křičela:, Pomozte mi prosím! Dítě nevyjde ven! Pirahové však seděli, někteří vypadali nervózně, jiní si normálně dál vykládali. "Já umřu! To bolí! Dítě nemůže ven", křičela rodička. Nikdo neodpověděl. Bylo již pozdě odpoledne. Steve se zvedl, že za ní půjde.
"Ne, tebe ona nechce! Chce své rodiče". Řekli mu a tím mu dali jasně najevo, že by za ní neměl chodit. Ale její rodiče tam zrovna nebyli a nikdo jiný jí nechtěl jít pomoci.
Přišel večer a její výkřiky pokračovaly. Postupem času však slábly a nakonec ustaly docela."
Kaulongové
Mnohem běžnější však je, že porod v tradičních společenstvích probíhá za asistence dalších žen.Například u Kaulongů z ostrova Nová Británie, jejiž muži jsou posedlí nečistými účinky žen v době menstruace a porodu, odejde žena před porodem do přístřešku v lese, doprovázená několika staršími ženami.
Porod jako veřejná záležitost
Na opačném pólu najdeme společenství, kde je porod zase skoro veřejnou záležitostí. Agtské ženy z Filipín rodí normálně v táboře, v domě, kam může každý vstoupit a vykřikovat na rodičku a porodní báby různé pokyny jako: "tlač", "táhni", "nedělej to". Je to pro vás nepřijatelné? Rodit naprosto sama bez asistence porodní asistentky a dohledu lékaře? I v moderních společnostech je běžné, že ženy chtějí, a také rodí doma. Takzvané home labor - nebo-li domácí porody, jsou v některých zemích naprosto běžné a tolerované, v jiných jsou velmi kritizované. V zemích třetího světa jsou však naprosto normální. Jiná možnost zde totiž není.