Maminky, přišel začátek školního roku a s ním i školka a spousta nových věcí. Třeba právě nutnost vybavit vaše dítě do školky tak, aby mělo vše, co potřebuje.
Možná doma doteď běhalo jen v ponožkách po kobercích, bosky na zahradě anebo venku třeba ve zdravých barefootkyách Filli nebo jiných kompromisních botičky (D.D step a další). I do školky je potřeba vybrat papučky, které nezničí to, co doposud perfektně podporujete právě chůzí v capáčcích či na boso.
Tedy správný vývoj dětské nožky.
Dítě ve školce tráví i 8 hodin denně...
A proto se rozhodně nespoléhejte na to, že to v té "školce" přece přežije. Přežít nestačí. Osm hodin ve špatných botkách je skutečně hodně a pro vyvíjející se chodidlo to může být docela pohroma.
Jaké botky jsou pro dítě aktivně běhající ve školce po koberci i po dlažbě, nebo po schodech ideální? Podle vedoucích školky to jsou klasické dětské papučky s pevnou patou (opatkem) s krytými prsty a protiskluzovou podrážkou. Podle moderních poznatků o vývoji je to ale jinak...
Nikdo vám nemůže diktovat, jakou obuv dítěti pořídit
Co je jisté? Capáčky nejsou úplně vhodné. Jsou volnější a kůže může klouzat. Děti se často pohybují i u umyvadel, kde se nacejprá a nejednomu se občas šmýkne noha. Kůže je zbytečně kluzká.
Navíc paní učitelky nerady vidí capáčky právě proto, že mají volný kotník a podle nich nedostatečnou oporu pro nožku. V tomto bodě jim však klidně oponujte. Zdravý vývoj podporuje co nejméně opor a minimum berliček. Naopak správně vyvinutou klenbu a dostečně pevné kotníky si malý capart vybuduje, pokud má kotník co nejvolnější a nemá nožičku ničím svazovanou.
Takové jsou zásady barefootového obouvání.
Jaké body musí barefootová obuv splňovat?
-
tenká podrážka bez podpatku
- dostatečný prostor pro prsty, které při chůzi hrají velkou roli v odraze od podložky
- volný kotník
- bota musí být ohebná jak podélně, tak příčně
Jaké papučky do školky?
I v naší Sdružené školce jsme si všimli, že děti nosí hlavně klasické papučky, které koupíte v každém obuvnictví. Jsou rozšířené hlavně proto, že splňují krytí prstů a mají opatek. Ale další faktory pro zdravou obuv nesplňují. Jednak proto, že mají zvýšenou podlepenou patu a druhak proto, že nemají dostatečně senzorickou a flexibilní podrážku. Problém je také úzký prostor pro prsty a botičky mají i fixované kotníky. Tyhle nejsou tedy úplně vhodné.
Proč ne zvýšený podpatek?
Zvýšený podpatek, i nepatrně, totiž mění postavení páteře vůči podložce. Zkracují se šlachy achilovy na zadní straně holeně, které vedou samozřejmě až k patě a tím pádem se omezuje zdravý vývoj celé končetiny. Nohy pak často jdou tzv. do valgozity nebo se projevují bolesti zad a bolesti hlavy. Rovnováha je vychýlena a břišní svalstvo nemůže vlivem nachýlení pánve a ramínek kupředu správně pracovat. Za následek to má celkově špatný vývoj konstituce těla.
Proč ne úzká špička?
Úzké špičky jsou problém hlavně proto, že neposkytují prostor pro prsty, které jsou zvyklé z chůze na boso vyvíjet pohyb vpřed odrážením se od podložky. Správně vyvinutá chůze vypadá tak, že pata dopadá na podložku jako první, následuje klenba a poslední jsou na řadě prsty. Prsty se odrazí do dalšího kroku. Chůze je svižná a energická.
Měkká. Bez dupání.
Jakmile seberete prstům prostor, začnou se skládat vedle sebe tak, aby se vešly do boty a naprosto se omezí jejich funkce. To, co je svázané nemůže pracovat a napínat svaly. Prsty se stanou nefunkční, tím pádem se mění i samotná chůze. Dítě nedopadá na paty, začne tzv. mlátit nohama do země a dupat. Tím si poškozuje svalstvo, chrupavky a ničí si pohybový aparát.
Chůze se stane namáhavější, dítě daleko nedojde a je hned unavené. Dostává zabrat i pateř a pánev se opět nachýlí dopředu. Dítě vystrčí zadek, břicho se povolí a nohy začnou jít do x nebo se povolují kotníky a dítě "šmajdá".
Proč je problém silná nebo neflexibilní podrážka?
Problém s podrážkou souvisí s body předešlými. Pokud je podrážka významně silnější a není skrze ni cítit podložka, dítě neví po čem chodí. To má za následek nešetrný způsob chůze a brzké přetěžování pohybového aparátu. Citlivost plosky je významně zvýšena a dítě se brzy ostýchá chodit i po travičce. Nechce chodit pak ani po tvrdém nebo nerovném terénu.
Dalším problémem je pozornost vůči překážkám. Dítě, které vnímá podklad pod sebou, jeho strukturu a teplotu (studený v zimě, horký v létě, mokrý, kluzký, matlavý, zrnitý, kamenitý...) si dává pozor na to, jak zvedá nožky a kam šlape. Kdežto děti, které jsou od ranného věku obouvány do pevných botek, opět jen mlátí nohami do podložky a nevnímají, co s nimi dělají. Hodně okopávají botičky samotné, zakopávají, padají a mohou být často odřené.