|

"Vychovala jsem pět dětí, tak snad vím, o čem mluvím"

"Když jsem si přivezla domů malou, nějakou dobu mi pomáhala v domě tchýně. Malá byla strašně hodné miminko a skoro neplakala a já se snažila, aby byla vždy spokojená, napapaná, přebalená a byla hlavně co nejčastěji se mnou. První malý konflikt s babičkou přišel, když jsem si objednala šátek. Byla jsem hrozně nadšená, protože jsem četla o šátkování samá pozitiva a chtěla to vyzkoušet na vlastní kůži. A bylo to skvělé. Jednou odpoledne jsem umývala s malou v šátku nádobí a přišla tchýně a povídá:

"To ji takhle budeš nosti až do osmnácti?"

Usmála jsem se a neodpovídala, protože mi ta otázka přišla trochu mimo na někoho, kdo vychoval pět dětí. Ona ale pokračovala a tak jsem se v následujících minutách dozvěděla, že když budu malou nosit tak často, že si na to zvykne a pak se ode mně neodlepí a bude nošení vyžadovat neustále.

To samé přišlo o pár dní později s pláčem.

Malá měla v pusince boláčky a usínání bylo náročnější. Od narození jsem ji uspávala v náručí, v šátku nebo v leže u kojení. Když jsem byla hodně unavená, poprosila jsem tchýni, aby mi ji na chvilku pohlídala, že se musím aspoň osprchovat. Odešla jsem z ložnice a když jsem se za 5 minut vrátila, tchýně nikde, malá zavřená v ložnici v postýlce, řvala tak, že se málem dávila. Popadla jsem malou, chytila hysterák a běžěla za babičkou, aby mi vysvětlila, co to má znamenat. V klidu si vařila v kuchyni a odbyla mě s odpovědí, že to přeháním a když nechce spát, mám ji nechat vyřvat, protože je vzteklá a vynucuje si mou pozornost.

Podobné problémy nastaly s mojí vlastní matkou, která k nám jezdila na návštěvy. Malou odmítala přebalovat do látkových plen, které jsem měla hrozně ráda a byly pro mě splněným snem. Neustále mi tvrdila, že jednorázovky jsou zdravější, jednodušší a proč je jako nechci používat. Prý jsem rozmlsaná a nevím co je dobré.

S kojením to bylo podobné. Malou jsem kojila cca do šesti měsíců věku. Během té doby jsem si několikrát vyslechla, že ji trápím, protože jí nevařím čajíčky pro malé děti. Moje matka tvrdila, že pediatři doporučují čaje od narození. Když jsem se ptala u doktorky, zasmála se. Nebylo tomu tak. Bylo mi tedy jasné, která bije. Problémem bylo, že když mi měla máti pohlídat malou, neustále jí ty čaje dávala i přes můj zákaz. Všechny čaje jsem před ní musela schovat.


Babičky z minulého století

Zdá se vám tento příběh jedné naší zákaznice nějak povědomý? Tak to nejste sami. Naše dvě generace jsou velmi rozdílné a to, co platilo za "nich" už nemusí platit za nás, protože možnosti a hlavně informace a přístup k nim jsou úplně jiné. Naše matky byly v porodnicích samy, doprovod manžela na sál neznaly a miminko musely rodině ukazovat z okna. Porod byl čistě a jen záležitostí žen a porodníků. 

Kojení se moc nepraktikovalo. Naše maminky nedostávaly podporu kojení, jakou máme v porodnicích a specializovaných kurzech dnes. Naprosto normální bylo krmit dítě z flašky Sunarem či Feminarem od narození. 

Miminka se nechávala v kolébkách, kočárcích a metoda tzv. vyřvání, kterou si dnes neumíme ani představit, byla naprosto běžnou součástí výchovy nemluvněte. Miminko se muselo naučit být samostatné co nejdříve a maminku nesmělo moc zatěžovat.

Není divu, že se pohled babiček z generací našich rodičů, tolik liší od dnešních standardů. Proč tomu tak je se přímo nabízí. Minulý režim zanechal v našich rodičích spoustu pravidel, které jsou bežnou součástí jejich životů, a protože nic jiného nepoznali, nemůžeme se na ně ani zlobit. 

Je jasné, že pokud by v té době měli na výběr mezi několika informacemi, určitě by neváhali a zvolili by si podobnou cestu kontaktního rodičovství jako moderní ženy a maminky v dnešní době "informační".

mamabezobav.cz - kurz pro babičky a dědečky

Jak řešit podobnou výměnu názorů?

Nikdo z nás nechce o babičku na hlídání a hraní si s dětmi přijít. Babičky poslední dobou docházejí a jejich pravidelná přítomnost v rodinách je nahrazována spíše nárazovými návštěvami. Je to dobou. Babičky a dědečkové bydlí většinou sami v domku nebo bytě, a pokud rodina nevlastní dvougenerační dům, je častý kontakt s vnoučaty spíš snem než skutečností.

A když už babičky s dědečci dorazí, nikdo z nás se nechce na nikoho tvářit kysele a vyměňovat si, někdy i ostřejším tónem, vlastní názory na péči a život s miminkem. Nám, matkám, připadá naprosto nepochopitelné obhajovat vlastní postoje a názory před vlastními (i nevlastními) rodiči. Stejně tak to mají rodiče, kteří vnouče milují, mají pocit, že je musí zahrnout láškou a péčí a k tomu patří i rady. Přesto nemají pocit, že by dělali něco špatně.

Vše jsou jen dobře míněné rady.

Jak tedy výměnu názorů řešit? Nehádat se, nepoučovat, neodkazovat na žádné studie. Je zcela pravděpodobné, že naše matky nebo tátové si nic ověřovat na internetu nebudou. Stejně tak nečekejte, že budou chtít svoje názory měnit aktivně sami. Nic je nenutí. Jejich výchovné metody očividně fungovaly a podle nich budou fungovat i nadále. Vychovali tak přece x-dětí. Mezi nimi i vás.

Cesta k porozumění si navzájem je tedy někde jinde. 


Informace jako společná cesta?

Poučování rodičů by bylo chybou. Nikdo nemá rád poučování. Vždy to smrdí nadřazeností a snahou druhého znemožnit. Proto je důležité rodiče na jejich novou roli připravit postupně a s přátelským tónem. Nejlépe formou našeho nového kurzu Čekáme vnouče, který najdete na portále www.mamabezobav.cz. Kurz nabízí starším generacím možnost podívat se na nové doporučení ohledně péče o dítě a o těhotnou a připravit se tak na "prarodičovství" v nové době informační.

Když se rozhodnete s babičkou, tchýní nebo dědečkem nebojovat a raději jít cestou postupného smíru, je kurz Čekáme vnouče plný informací od skutečných odborníků na moderní mateřskou péči, kojení a psychologii tím, pravým. 

Nemyslíme si, že vyřeší svár mezi rodiči a naší generací jednou pro vždy. Ale dokáže otevřít tunel k dikuzi, která jediná má v situacích neustálého poučování jedné, či druhé strany, smysl. Rodiče si nebudou muset informace složitě dohledávat sami a všechny nové informace si budou moci několikrát zhlédnout. 


Já mám pět dětí! Kurz nepotřebuju

I takovou odpověď můžete od vaší matky či tchýně dostat, pokud s kurzem přijdete jako s hotovou věcí. Nezapomeňte, že babičky vychovaly několik dětí, a proto je nic nenutí svoje názory měnit. Pokud byste přišli s kurzem a řekli: "Tady si to pusť, bude se ti to hodit při péči o Tobiáška až budu třeba pryč," bude si novopečená babička myslet, že jste asi upadli na hlavu.

Jak tedy babičce účinně kurz "prodat"? Nejsnáze tím, že s ní sami začnete diskuzi o rozdílech v péči dnes a v minulém režimu. Ptejte se, jak to měli v porodnici, jakou péči jim poskytovaly sestry na oddělení, jaké rady dostaly. Zmiňte své osobní zkušenosti. Nikdy nepřecházejte do opozice a netvrďte, že tak to rozhodně není a už to dáááávno neplatí. Akorát se dostanete do pozice, kdy si o vás bude babička myslet toto:

"No jo, nezkušení mladí, oni se to všechno naučí".

Jednejte s respektem k poznání a informacím, které se vaše rodiče naučili zase od svých rodičů a kapacit minulého režimu. Přesto navrhněte, že byste se mohli společně podívat na to, jak se výchova v nové moderní době mění a proč tomu tak je. 

 Více o kurzech Máma bez obav.cz

Kurzy pro prarodiče nejsou žádnou novinkou. Probíhají naživo v našem mateřském centru Majka na Hybešově ulici v Brně, stejně jako desítka dalších živých kurzů, které vás připraví na novou roli v životě.

Kurz Čekáme vnouče je inovativní tím, že je kompletně přeprcován do digitální podoby s čistým zvukem, kvalitním obrazem a co je hlavní, je k dispozici na internetu. Po zakoupení kurzu tak získáte možnost kurz shlédnout tolikrát, kolikrát potřebujete bez toho, abyste museli rodiče složitě přemlouvat k navštívení živého kurzu.

Výhodou je jistě i povaha samotného kurzu, který je natáčený jako záznam z živého kurzu. 

Jak to máte doma vy? Pomáhají vám rodiče podle vašich představ? Jak řešíte konflikty a situace popsané výše vy? Připojte se k naší facebookové skupině Majka-shop.cz a diskutujte společně s ostatními maminkami k tématu.


 

Autor: Helena Lachowiczová